J.

19. října 2014 v 22:57 | Yasminn | 
Nerada píšu osobní články, deníčkové zápisky a podobně. Mám pocit, že takové věci nikdo rád nečte a hlavně že moje články tohoto typu jsou stále jen to samé fňukání pořád dokola. Ale já teď prostě musím. Někdy prostě mám potřebu mluvit o tom, co mě trápí.

A mě právě teď trápí zamilování se do člověka, od kterého bych si měla držet odstup. Asi každý tohle někdy zažil, ale i tak mám egoistický pocit, že jen málokdo cítil to, co právě teď já... A vůbec, proč píšu "právě teď", trvá to už skoro tři roky. Tři roky platonické lásky, ze které nikdy nic reálnějšího nebude a já asi brzo zešílím, nebo já nevím, ale prostě už mi nejde předstírat, že ne, když jo.


J. je asi nejchytřejší člověk, kterého jsem kdy poznala. Zajímá ho spousta věcí, které mě fascinují a fakt se v tom vyzná, takže mě dokáže i v tomhle smyslu o dost obohatit a dost naučit. Má na dost kontroverzních věcí stejný názor, jako já a to je fakt co říct, protože já se obvykle neshodnu s nikým. A když stejný názor nemáme, dokážeme o tom normálně diskutovat a já s ním o různých společenských/telogických/filosofických problémech diskutuji fakt ráda. Stejně mě vždycky intelektuálně "převálcuje". A tohle já miluju.

Je to člověk, díky kterýmu mám pořád chuť stát se někým lepším, než jsem a pracovat na sobě. Člověk, který mi dává naději. A, cituji Tolestého, nikdo nedává víc, než ten, kdo dává naději. Jediný člověk na světě, co mi rozumí a zároveň nepropadá depresi, ale dokáže mi pomoct, když to potřebuju. Nejskromnější člověk na světě, který si sám o sobě nemyslí nic dobrého a přitom je zatraceně úžasný.

Pořád na něj myslím. Řekla bych, že za poslední tři roky myslím každý den alespoň deset hodin jen na něj. Všechno mi ho připomíná, každý druhý článek na jakémkoli blogu, každá kniha, každá písnička, každý člověk. Každého s ním "nedobrovolně" srovnávám a J. bezkonkurenčně vítězí. Nejde mi na něj nemyslet, protože v tomhle já se ovládat nedokážu. Jsem na něm závislá. Potřebuju cítit jeho přítomnost. Potřebuju mu dávat najevo, co k němu cítit a přesně tohle je to, co nemůžu.

Je mým zvykem, že si jdu lehnout třeba hodinu před tím, než chci spát. A když ležím, myslím na něj. Představuju si, jak jsem s ním. Jak máme pěkný vztah, který vydrží hrozně dlouho. Jak se jednou vezmeme. Jak budeme mít děti a budeme spolu až do stáří. Jak půjdeme pěšky do Španělska, jak navštívíme Indii. Jak strávíme hodiny mluvením o věcech, co nás zajímají. Jak se spolu budem dívat na filmy, které máme oba rádi. Jak budeme chovat zvířata, která máme oba rádi a budeme bydlet v té části Brna, co se nám oběma líbí. Jak budeme mít obrovskou knihovnu a bavit se spolu o knihách. Jak se spolu budeme učit nějaký příšerný exotický cizí jazyk. Jak přijdou překážky a těžké chvíle, ale my je překonáme, protože k sobě sakra patříme.

Jenže ono se nic z toho nestane.

Místo toho budu furt dělat jako že nic. A odpovídat mu na to, jak se mám a ptát se ho, jaký měl den. A víc mi není přáno.

Já.... zní to jako klišé, ale já vážně pochybuju, že ještě někdy takhle budu někoho milovat. Vím, že bych s ním chtěla být nafurt, že bych s ním byla šťastná, že ho chci ctít a milovat celý život. A že ho budu milovat celý život, ať už s ním, nebo bez něj. A že ho znám velmi dobře. A že se bude měnit vždy jen k lepšímu, protože k tomu směřuje vším, co dělá.

Tak strašně si vážím toho, že J. znám. Je to to jediné v mém životě, co mě drží nad vodou a to jediné, čeho se nechci nikdy vzdát.

Jenže nevím, jak to vydržím. Jak to vlastně bude? Stane se zázrak a budeme s J. někdy spolu? Pochybuju. Zamiluju se někdy do někoho tak, jako do něj? Tomu moc nevěřím, ale už je to pravděpodobnější. Budu navždy sama, protože nechci být s někým jiným, když miluju J. a s ním to nevyjde? To mi přijde reálné a zatím to tak fakt vidím.

Díky J. jsem se přestála bát mužů, což byl dřív můj velký problém. Díky němu jsem poznala spoustu nových věcí a hodně se toho naučila. Díky němu mám pořád o čem přemýšlet. Díky němu mám stále naději, že všechno bude dobrý. Díky němu věřím, že za něco stojím a když mi řekne něco hezkýho nebo napíše "Taky Tě mám rád", jsem nejšťastnější osoba na světě. Díky němu vím, že někomu můžu plně a ve všem důvěřovat. Znamená pro mě momentálně úplně všechno... A je mi jedno, jak zoufale a možná nedůstojně to zní.

Kvůli němu mám ale taky vysoké nároky na lidi, protože každého hned porovnávám s ním. Ne záměrně, ale svoje myšlenky ovládat nedokážu. A jen kvůli němu chci být vším, čím nejsem. A já nepřijmu nic míň, než dokonalost, kterou vidím ve sných snech.

Aspoň Bukowskiho snad potěším. Aneb Find what you love and let it kill you.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amelie Amelie | Web | 19. října 2014 v 23:47 | Reagovat

Krásné vyznání..a třeba to někdy vyjde...

2 Akim Akim | E-mail | Web | 20. října 2014 v 13:40 | Reagovat

Smekám před tebou, tomu říkám upřímnost. A snad ti i trochu rozumím. Asi před 10ti lety jsem se zamiloval do kámošky, která moji lásku neopětovala. Stýkali jsme se každý den, takže vím, jaké to je mít milovaného u sebe, mít neskutečnou chuť ho políbit, obejmout ho, nebo se s ním pomilovat a přitom vědět, že to nejde. Pamatuji si, že mi jednou začaly téct slzy, protože jsme šli spolu po ulici a kolem nás šel pár s kočárkem a já jsem poprvé a naposled pocítil nutkání mít dítě a to s ní. Já jsem to vydržel jen několik měsíců, pak jsem možná zbaběle navrhl, že už se nebudeme stýkat, což jsme udělali. Přišel jsem tak o svou milovanou a o kámošku zároveň a to asi na 6 let. Teď už jsme zase kámoši, mám ji pořád moc rád, ale už ji nemiluji, prostě jsem si to zakázal :-). Ta situace mě ale změnila, od té doby vnímám vztahy trochu jinak. Hodně to bolelo a myslím, že jsem potom citově otupěl. Dřív jsem byl obrovský romantik, teď už vidím věci jinak. Nepíšeš, co brání tomu, aby si svému milovanému vyznala lásku, chápu, že je to pro tebe těžké. Držím palce.

3 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 20. října 2014 v 16:58 | Reagovat

[2]: Děkuji Ti. U nás je nejhorší, že ani nejde o to, že by on nechtěl...

A já si furt dělám naděje. Jako bych mohla bojovat.

4 Akim Akim | E-mail | Web | 20. října 2014 v 17:11 | Reagovat

Aha, takže on je ženatý? Promiň, že se ptám ale nedá mi to. :-) Jestli to nechceš dál rozebírat, pochopím to.

5 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 20. října 2014 v 17:16 | Reagovat

[4]: :-) Ženatý opravdu není. Napíšu Ti to k Tobě do komentářů, ať to tu každý nevidí.

6 Akim Akim | E-mail | Web | 20. října 2014 v 17:50 | Reagovat

Poslal jsem ti email, snad ti to nevadí.

7 Amálka Amálka | Web | 21. října 2014 v 11:58 | Reagovat

Je gay? :) (jen sranda). Já tohle také  moc dobře znám, tak s Tebou soucítím. Byla jsem zamilovaná do kamaráda, se který jsem se viděla skoro pořád - v práci i ve volném čase. Celé 3 roky jsem pořád fantazírovala o našem vztahu a nikdo jiný nepřicházel vůbec v úvahu. On ale na kluky nejspíš opravdu byl :-( Pomohlo mi, až když jsem se odstěhovala. Také jsem si myslela, že už se určitě nikdy tak moc nezamiluji, ale stalo se... Držím pěsti, třeba Ti to s ním vyjde!

8 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 21. října 2014 v 12:01 | Reagovat

[7]: Děkuji Ti. :) Gay opravdu není, ale jde o něco podobného rázu - tedy je jisté, že spolu vážně nebudeme, i kdybychom oba chtěli :)
A určitě s ním chci zůstat napořád v kontaktu, i kdybychom si měli jen psát, takže to určitě nepomůže.

9 Amálka Amálka | E-mail | Web | 21. října 2014 v 12:26 | Reagovat

Hmm, tak to je smutné... Stejně by mě to ale zajímalo, nahlodala jsi mou zvědavost! :-)

10 angelxheart angelxheart | E-mail | Web | 21. října 2014 v 17:51 | Reagovat

Jestli jsi zamilovaná do katolického faráře tak upřímnou soustrast...já jsem z katolické rodiny a můj strýc je bohužel katolický farář, ale nechová se tak...je to banda magorů ta moje rodina, ale to není vírou samozřejmě, ale oni ji zneužívají a jak a strýc mne svým přístupem velmi velmi zklamal -dá se říct, že mě překvapilo, že taková existence může být farář... ale jestli je J. fakt tak úžasný jak píšeš, ráda ti budu věřit:)
Právě už cca 5let bych moc potřebovala aby mému strýci někdo -nejlépe právě kněz (protože ke všem ostatním se chová povýšeně) vysvětlil pár věcí, aby my "moje" rodina už přestala ubližovat (dlouhá historie, zbytečné vyprávět)... no říkám to asi hodně nesrozumitelně, prostě jestli bys aspon trochu mohla, jestli bys mi neposlala na něj kontakt...protože mám už té tyranie ze strany mé rodiny fakt dost a kdyby to strýci ten kněz pokud by byl tak hodný opatrně vysvětlil, možná by se něco změnilo...nebo kdybys věděla o jiném tak mě je jedno který to bude, ale potřebuji prostě hodného a chápavého kněze, který je ochotný pomoct -skoro nic ho to stát nebude.

11 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 21. října 2014 v 18:41 | Reagovat

[10]: Jak to vííš? :D
Ale do budoucího kněze. Ještě jím není a nevím, zda by Ti mohl pomoci. Ale pokud mi třeba do mailu napíšeš, o co jde, možná bych to s ním mohla pokusit probrat a najít někoho vhodného..

12 angelxheart angelxheart | E-mail | Web | 21. října 2014 v 19:04 | Reagovat

[11]: Jak to vím? cesty páně sou nevyspitatelné :D
nějak mi nejde když klikám na tvůj email se tam dostat...mohla bys mi ho prosím napsat?
Když není kněz, tak nevidím důvod proč by jste nemohli být spolu tak jak chceš?

13 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 21. října 2014 v 19:07 | Reagovat

[12]: Ne ale fakt, já to tu nepsala, kde ses dočetla, že je kněz? :D
y.vici@seznam.cz
Protože je to budoucí kněz. A i tak si musí držet odstup.

14 mengano mengano | E-mail | Web | 28. října 2014 v 10:47 | Reagovat

Nikdy neříkej nikdy. Třeba se tím knězem nakonec nestane. A nebo stane a pak je to smůla smůlovatá. Že miluješ asi kněze, mě napadlo při čtení článku docela brzo. Tak nějak to k tobě sedí:)

15 Janča Janča | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 14:01 | Reagovat

To zní fakt dost zvláštně, když ho miluješ už 3 roky, normálně se bavíte, ale nic mezi váma není. Třeba se to jednou změní a když se to změní, tak se ti to možná přestane líbit. Já jsem měla strašně ráda jednoho kluka, povídali jsme si pořád o všem, ale když jsem s ním začala chodit, tak to povídání o všem možném i nemožném dost rychle přestalo a já se začala nudit. Ale kdo ví..

16 Bez blogu Bez blogu | 30. prosince 2014 v 20:18 | Reagovat

Ještě dodám, že za takové "trápení" žádný člověk nestojí. Je mnoho fajn lidí, stačí se jen porozhlédnout.
Já mám na příští rok plány, které byly bohužel vyšťourány, tak na mě tam bude určitě zase někdo číhat, ale já se tím otrávit nedám.

17 Gabriela Vinterová Gabriela Vinterová | Web | 10. ledna 2015 v 16:50 | Reagovat

Procházím si něčím podobných. Stejné je to v tom, že chodím, myslím na něj a vím, že spolu už nebudeme. Jiné a horší je to v tom, že si za to můžu sama.

Hodně štěstí!

[16]: Nestojí? Takže pravá láska je jenom zastaralá věc a moderní člověk by se neměl vázat?

18 Luz Luz | 8. února 2015 v 22:37 | Reagovat

[17]: Asi tim myslela tento pripad, ze to za to nestoji, pokud ten vztah nema perspektivu (a tak tomu podle vseho je v tomhle pripade, vlastne ani zadny vztah -partnersky nemaji ani to k nemu nesmeruje, navic je to potvrzeno tim, ze jde o budouciho katolickeho kneze), a ne ze obecne nema cenu se na nekoho vazat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama