Každý si zaslouží úctu

29. října 2014 v 10:50 | Yasminn |  Přemýšlím a dumám
Na tohle téma mě přivedla jedna diskuze o pravopisu. Nějaká osoba X se rozčilovala, že dnes nikdo neumí česky a když někdo přispívá do veřejných diskuzí, měl by prokázat znalost jazyka českého. Osoba X ale použila v oslovení velkého množství lidí zájmeno s velkým písmenem ("Neštve Vás to?") a nějaká osoba Y se na ní obořila, že on také neumí česky. Takhle totiž vyjadřuje úctu k 14 000 lidem a to nelze uvěřit, "vás" má být psáno s malým. A na tohle téma se strhla hádka.
(Mimochodem, dle pravidel je opravdu správně psát velké V i při oslovování mnoha lidí.)

Já si z toho vyberu jen jednu část. Tu o nemožnosti chovat úctu k více lidem, které člověk nezná.

Tahle teze mě celkem naštvala. Proč bych nemohla mít alespoň nějakou elementární úctu ke všem živým bytostem? Samozřejmě, že můžu - a dokonce bych měla. Považuji život za něco posvátného a jsem přesvědčená o tom, že každá duše je důležitá. Připadá mi, že většina lidí vidí ty druhé jako neúplné bytosti - jako někoho, kdo není schopen prožívat, myslet a podobně stejně intenzivně a opravdově, jako on. Jinak by tuhle myšlenku snad nevypustil z úst (nebo nenapsal na klávesnici, to je jedno).

Každá duše je důležitá. Úctu si zaslouží dokonce i lidé, kteří hodně ubližují druhým, vrazi, násilníci, feťáci a já nevím kdo ještě. I ti "nenapravitelní".

Rozdělme si člověka na jeho vnitřní a vnější část. Člověk je za prvé to, co myslí, cítí, o čem sní, čeho se bojí, čemu věří, co má rád... A za druhé to, jak se chová navenek, jak mluví, jak se hýbe, co dělá, co má viditelné následky. A myslím, že když vnímáme jen tu první složku a dokážeme jí pořádně procítit a pochopit ho, vždycky pro nás bude ten druhý krásný člověk. Ať už jeho vnější já dělá cokoli. A když člověk dělá něco špatného, většinou je to právě proto, že se tyhle dvě složky osobnosti od sebe dost liší.
Ono je to takhle i když si píšete s někým, koho znáte jen z internetu. Dost často vnímáte jen to první, protože do zpráv a mailů obvykle vkládáte víc vaše myšlenky a pocity, než činy. A tak se dost často stává, že začnete mít rádi někoho, o kom víte, že je velmi chytrý, že má stejný vkus, že je to citlivý člověk se smyslem pro spravedlnost.. Ale kdybyste ho znali osobně, třeba byste ho vůbec neměli rádi, možná až naopak, protože byste naopak viděli jen to, že je líný, nepraktický, nespolečenský a jiné vlastnosti, které dokážeme posoudit pozorováním.

A právě za tu první část je dobré si člověka vážit. Protože všichni jsme bytosti, které mají nějaké sny, touhy a strachy, protože všichni chceme to stejné (být šťastní, ať už si pod tím představíme cokoli a snažíme se toho dosáhnout jakkoli), protože všichni máme možnost stále se zlepšovat a měnit a ano, je to ta nejpodstatnější lidská vlastnost - že se neustále měníme...

Tak proč by nemohla alespoň nějakou elementární úctu cítit úplně ke každému? Když ho vnímám jako hodnotnou lidskou bytost, která je mi přinejmenším rovna? On i ten masový vrah je stejný člověk, jako Vy. Jen udělal chybu, ale chybujeme všichni, jen naše chyby mají různé následky. A špatné činy navíc bývají obvykle následky nespokojenosti, zoufalství a snahy se nějak s něčím vyrovnat - šťastný člověk nikomu úmyslně nemusí ubližovat. Ale tím, že "špatného" člověka odsoudíme, budeme mu nadávat, budeme se k němu chovat jako k hadru mu moc nepomůžeme, aby se napravil, že?

Tohle mi připomíná zajímavou událost... Četla jsem o tom v knize Bod zlomu od Gladwella a ne všechno si vybavuji úplně přesně, ale základní myšlenku snad sdělit dokážu. Před asi dvaceti lety v jedné části New Yorku masově stoupla kriminalita - snad o 300%. Lidé se báli chodit ven i za bílého dne ve dvojicích, všude ve vzduchu visel jen strach a beznaděj, protože jeden nikdy nevěděl, zda další obětí kriminality nebude on sám. Odborníci si dlouho lámali hlavu, co s tím a vyzkoušeli mnoho cest, jak si s tím poradit. Strašně dlouho si nevěděli rady, ale nakonec se to vyřešilo v podstatě samo. Kriminalita totiž opět výrazně poklesla o pár let později, když se začalo obnovovat město, zrekonstruovaly se veřejné budovy, nádraží a podobně, upravily se parky a zkrátka se ze špinavé a "šedivé" části města udělalo místo pěkné k žití. Ono tohle totiž lidi strašně ovlivňuje. V podstatě ze dne na den pak kriminalita klesla na normální úroveň. Proto jsou vězení tak neúčinná - je to jen prevence, ale nikdo se tam nenapraví, protože ve špatném prostředí se z lidí akorát stávají ještě horší lidé. A takhle je to s námi všemi, jen se každý stane "zrůdou" za jiných podmínek.
V téhle souvislosti je zajímavý ještě Stanfordský vězeňský experiment, který byl veden roku 1971 P. Zimbardem a spočíval v zavření určitého počtu dobrovolníků do uměle vytvořeného vězení. Záměrně byli vybráni jen psychicky zdraví a odolní pacienti, kteří museli podstoupit mnoho psychotestů. Dobrovolníci byli rozděleni na dvě skupiny - dozorci a vězni. A tak se simulovalo skutečné vězení - vězni museli nosit uniformy, měli přidělená čísla, museli dodržovat pravidla vězení, dodržovat dobu odpočinku a večerku a podobně. A dozorci na ně měli dohlížet a v případě porušení pravidel vězně trestat (ne fyzicky). A víte, jak to odpadlo? Experiment musel být po šesti dnech (!!!!) zrušen, protože "dozorci" se začali chovat velmi agresivně, jeden člověk se psychicky zhroutil, všichni byli ve velmi špatném psychickém stavu. Přitom celou dobu věděli, že jde jen o dobrovolný experiment.

Z toho si můžeme odvodit jasný závěr. To, zda člověk spáchá něco strašného nezávisí na tom, jaké má predispozice a vlastnosti. Většina zločinů nejsou díla agresivních psychopatů, ale "normálních" lidí za nepřekonatelných okolností. Když změníte prostředí a lidi kolem, může se z vás stát někdo úplně jiný.

A právě proto věřím, že by každý měl dostat šanci. Lidská podstata se nemění, pořád jsme všichni živé bytosti. A každý člověk je tak trochu zázrak - a hlavně samostatný vesmír.
Jsem přesvědčená o tom, že kdybychom viděli jakéhokoli člověka naprosto objektivně, tak, jak ho vidí Bůh (pokud v něj věříte :)), měli bychom možnost nahlédnout do jeho minulosti, procítit jeho strachy, poznat dokonale jeho záměry a motivy všech činů... Tak bychom ho rozhodně nemohli odsoudit, ať by to byl kdokoli.

No a na závěr chci jen říct, že nejsem tak naivní sluníčková hipísačka, jak se asi může zdát. Nejsem člověk, kterému by nikdo nikdy neublížil a tak si může vesele vykládat o krásných lidech. Naopak, bojím se ve tmě chodit ven, vím, jaké věci se občas dějí a čeho všechno jsou někteří lidé schopni. Žiju ve městě s vysokou kriminalitou a dost lidí se opravdu bojím a vyhýbám se jim.
Ale ani to neznamená, že k nim nemám úctu. "Jen" jednají na základě špatných důsledků. Nepřejme vrahům, násilníkům a zlodějům trest smrti a nechtějme se jim pomstít. Naopak, přejme jim pochopení toho, co vlastně dělají a jak jinak se to dá řešit. Přejme jim štěstí, v jehož důsledku se z nich stanou lepší lidé.

Jo, já si vážím fakt každýho.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Em Age Em Age | Web | 29. října 2014 v 11:38 | Reagovat

Člověk by si měl vážit druhého, pokavaď ten druhý je pro něj naprosto cizí, podle mého názoru. Pokavaď není, pokud ho dobře znám, a vím, co je zač a vím, že si nezaslouží mou úctu, pak ne, ne. :D Jinak nikdy se nepřestanu divit, kvůli čemu všemu vznikají hádky na internetu. :D Hlavně ohledně pravopisu, to jsou nekonečné spory. :D

2 diylenka diylenka | Web | 29. října 2014 v 12:08 | Reagovat

ludia by sa mali navzájom vážiť a tolerovať. A to práveže chýba v mojej novej triede tam jeden na druhého kydá a som rada ked som mimo toho všetkého , pretože ja sa odmietam zmeniť na niekoho falošného a arogantneho :-)

3 Orida Orida | Web | 29. října 2014 v 13:14 | Reagovat

Vážme si blížneho svojho :D

Neúcta je strašná vec a aj keď si ju niektorí zaslúčia, človek by sa mal už od mala dopracovávať k tomu, že ľudí si treba vážiť. Aby si potom vážili aj jeho.

4 Akim Akim | E-mail | Web | 29. října 2014 v 13:56 | Reagovat

Já zásadně nehodnotím lidi, které neznám osobně. Lidi na netu už vůbec ne, protože za těma písmenkama vlastně ani nevidím konkrétního člověka, ale jenom určité názory, se kterými můžu, nebo nemusím souhlasit. Lidi, které znám a kteří mi nejsou sympatičtí se snažím neodsuzovat, ale jen do chvíle, dokud jejich chování nepřekročí určitou hranici. Třeba jsem znal jednoho člověka, který mi tedy nebyl sympatický, ale respektoval jsem ho. Poté, co jsem ale zjistil, že řídí pravidelně opilý a poté jsem byl svědkem toho, že byl schopný si sednout za volant opilý a vedle sebe posadit malé dítě, jsem ho respektovat přestal. Přestal jsem ho i zdravit, což mi někteří lidé vyčítali jako neslušnost. Jsem postižený člověk a asi tisíckrát jsem poznal, jaké to je, když tě člověk odsoudí. Přesto si myslím, že pokud člověk udělá něco zlého je nutné mu to dát najevo. Ne ho odsoudit primálně, ale prostě mu dát najevo, že udělal něco špatně. Ano je určitě spoustu zločinců, kteří spáchali svůj zločin třeba v afektu, nebo s chudoby, nebo v opilosti, či pod vlivem jiné návykové látky a věřím tomu, že spousta z nich by to za jiných okolností nikdy neudělali, ale máš i zločince, kteří žijí v blahobytu a přesto zločin páchají.
Takže elementární úctu určitě ano, ale nevidím důvod k přehlížení chyb druhých. Mimochodem říká, že někteří masoví vrazi byly jinak celkem sympatičtí lidé (třeba Josef Mengele)
Jinak zase pěkný článek...

5 TZ TZ | 29. října 2014 v 17:14 | Reagovat

To jsou zase kecy.
Úctu si nezaslouží každý, ale pohrdání si nezaslouží nikdo.

Už sem nebudu chodit. Některé myšlenky máš fajn, ale ta nepřístupnost názorům druhým a své jediné pravdivé pojetí světě mě opravdu sere.

6 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 29. října 2014 v 17:25 | Reagovat

[5]: Prosím? Nepřístupnost názoru druhým? :) Já mám hodně chyb, ale myslím, že tohle k nim nepatří. Když mám argument, tak ho napíšu, když ne, tak nereaguju, ale beru to a zamyslím se. Naopak mám protiargumenty ráda.

Sama svá stanoviska často měním, takže těžko mám své jediné pojetí světa a těžko mi vadí cizí úhly pohledu.

Prosím, ukaž mi, kdy jsem dala najevo nepřístupnost názoru druhým.

7 stalker stalker | 29. října 2014 v 17:39 | Reagovat

Jsme přemnožení, lidí je fakt hodně, takže je těžké u každého hledat pravdu a daleko snazší je ho odsoudit a zařadit do kategorie blbec apodobně. Kdybychom měli každého posuzovat podle toho, jaký doopravdy je, jaké měl dětství a okolnosti vývoje atd..., na to prostě není dost času. Druhá věc je, že většinu lidí užírá závist. Každý někomu neco závidí - peníze, krásu, moc. A tak, když má možnost se nad někoho povýšit - třeba právě tím, že zkritizuje jeho pravopis; tak to bez váhání udělá a zvedne si tím tak svoje sebevědomí.
Taky to dělám. Když slyším třeba v televizi ve zprávách - řidič srazil, zloděj okradl, znásilnil, politik zpronevěřil atd., hned v duchu volám po veřejném lynčování. Prostě už mě nebaví být ke každému chybujícímu milý. Jistě, každý občas udělá chybu. Ale některé chyby se prostě neomlouvají.

8 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 29. října 2014 v 18:11 | Reagovat

[7]: Bože díky, že aspoň někdo umí nesouhlasit kultivovaně. :)
(To platí k oběma Tvým komentářům.)

9 Lukáš Lukáš | 30. října 2014 v 3:18 | Reagovat

Tohle je reakce trochu mimo článek samotný. Jen mě zaujala taková maličkost. Píšeš: "...A tak se dost často stává, že začnete mít rádi někoho, o kom víte, že je velmi chytrý, že má stejný vkus, že je to citlivý člověk se smyslem pro spravedlnost.. Ale kdybyste ho znali osobně, třeba byste ho vůbec neměli rádi, možná až naopak, protože byste naopak viděli jen to, že je líný, nepraktický, nespolečenský a jiné vlastnosti, které dokážeme posoudit pozorováním." Zaujalo mě, že jsi vlastně popsala v onom, proč například nemít člověka rád, konkrétně jen jedinnou negativní vlastnost. A to lenost. Nepraktičnost a nespolečenskost přece negativní vlastnosti vůbec nejsou. Jsou to jen individuality. A mám pocit, že tyhle dva příklady nejsou jedinnými takovými individualitami, které bys dokázala zařadit mezi stránky, za které třeba nemít člověka rád... .. Zato těch pozitivních jakoby mohlo být v Tvém výčtu nepočítaně :)

10 Kika Kika | E-mail | Web | 30. října 2014 v 17:20 | Reagovat

Moc krásný článek, jsou tam některé věci, s kterýma třeba nesouhlasím, ale celkově ano. Snažím se k lidem chovat úctu, i když někdy to jde špatně. Protože když to člověk vidí - hned si zakoduje - to je špatný člověk a když je špatný je správné ho odsoudit a chovat se k němu jako k póvlu..

Experiment znám (podle něho je pak natočený i film, který můžu jen doporučit!)

11 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 10. listopadu 2014 v 15:34 | Reagovat

Ono to je sice hezké, chovat ke každému úctu a já bych ráda řekla, že ji chovám, ale nejde to tak snadno. Jsem člověk, který se lehce naštve  i kvůli úplné hlouposti a tím pak ztrácím úctu k oněm osobám, na které jsem naštvaná. Snažím se aspoň chovat slušně.
Skvělý článek, s ideami souhlasím, ačkoli jak jsem napsala-je těžké to převést do praxe. Doufám, že se to lidstvu jednou povede.

12 Van Vendy Van Vendy | Web | 15. listopadu 2014 v 17:48 | Reagovat

Jsou lidi, ke kterým nemůžu mít úctu. Ale můžu se k nim chovat slušně (za předpokladu, že oni se budou chovat slušně ke mně.) Není možné mít ke všem lidem úctu, ale je možné brát každého neutrálně a se slušností. Úctu si musíš vydobýt, chováním nebo skutky. Ale chovat se slušně můžeš i ke grázlovi (ovšem být grázlem okradená, nebo zmlácená, mám obavy, že by bylo po slušnosti).
Promiň, ale nesouhlasím s tvým tvrzením, že úctu  můžeš mít i k masovému vrahu. Tohle snad nemyslíš vážně. Vzít někomu život, na tom není nic úctyhodného, vzít někomu život několikrát, to je ještě horší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama