Moje kulturní abeceda A-L

15. listopadu 2014 v 21:56 | Yasminn |  Kulturní okénko
Abbey Road
Za posledních pár měsíců jsem se dost změnila. Hudební vkus, názory, různé ideje a tak. Ale stejně vždycky budu tak trochu hipísačkou. a hlavně vždycky budu milovat "brouky".
Abbey Road je jedenácté (a poslední) album skupiny The Beatles, nejznámější nahrávka z tohoto alba je asi Here Comes The Sun.

Bowie
Já budu král a Ty budeš královna. Můžeme být hrdinové aspoň na jeden den, můžeme být sami sebou aspoň na jeden den. Vzpomínám si, jak jsme stáli u zdi a nad naše hlavy stříleli zbraně. A my jsme se líbali, jako by se nic nemohlo pokazit. Jo, můžem je porazit na věky věků a pak bychom mohli být hrdinové... aspoň na jeden den.
Omluvte ten nepřesný a kostrbatý překlad. Ale já tu písničku prostě miluju a vůbec mi nevadí, že jí každý slyšel aspoň miliardkrát. A abych nezůstala jen u Heroes, skvělé jsou taky Space Oddity, Life On Mars, Rebel Rebel, The Man Who Sold The World a vlastně úplně všechny.

Claude Monet
Monet je nejznámější francouzský impresionista, takže jsem si jistá, že ho nikomu nemusím dlouze představovat. Jeho Východ slunce nebo Lekníny jste určitě už viděli. Mně se líbí především Dáma se slunečníkem.. nebo San Giorgio Maggiore za setmění.

Český rozhlas
Poslední dobou (na internetu) strašně ráda poslouchám různé pořady Českého rozhlasu. Nikdy tedy neposlouchám online, vždy z archivu, ale občas tam jsou vážně skvělé pořady. Naposled mě zaujal Ivan Bartoš, lídr Pirátů, mluvící o své panické poruše. A když jsem se tu nedávno věnovala pedofilii, stojí za zmínku i tato reportáž o pedofilovi. Skvělé jsou i jiné díly z cyklu Za hranou - třeba o squattingu, muslimech, dobrovolnících v nemocnicích, jezení jídla z popelnic, veganství a podobně. A nelze nezmínit skvělý pořad Českého rozhlasu Toulky českou minulostí.


Dějiny udatného českého národa
Když jsme u té historie, zmíním ještě jeden pořad. No a co, že je pro děti?! :) Dějiny udatného českého národa jsou krátké, přibližně pětiminutové pořady, které nás stručně obeznamují s historií. Je to skvělé ilustrované, vtipné a poučné, co víc si přát?



Edwyn Collins
A teď zpět k hudbě. Edwyna Collinsa popravdě moc neznám, přesto si své místo zde zaslouží, i kdyby jen za jednu písničku. A Girl Like You je má srdcová záležitost.

Fjodor Dostojevskij
Jeden z klasiků, kteří rozhodně stojí za pozornost. Jeho Bratři Karamazovi nebo Zločin a trest jsou klenoty ruské prózy. Mám při sobě jednu jeho knihu a nedokázala bych popsat Dostojevskiho lépe, než se o něm píše zde, tudíž: "....Ve svých dílech vytváří postavy, jež se potácejí mezi dobrem a zlem, svíjejí se na dně nejhlubší propasti a v příští chvíli vzlétají s hymnem k nebesům. Dostojevskij ukazuje lidskou duši vždy v tomto nesmírném napětí. vždy v jejich mezních polohách, kdy na jednom pólu je pokorná láska k člověku a na druhém nihilistická nenávist ke všemu...."

Giono, Jean
Francouzský spisovatel, jehož povídka Muž, který sázel stromy je jedno z nejkrásnějších děl "s poselstvím". Poslední dobou jsem naprosto alergická na všechny ty sluníčkový lidi a autory jako Coelho, Ruiz a podobně, ale tohle - ačkoli to většinou čtou ti samí lidé - je něco úplně jiného. Úžasné dílo o pokoře, vytrvalosti a lásce k přírodě. Škoda, že se lidé nechávají tak neradi poučit.

Haruki Murakami
Murakami je fenomén. Začala jsem jeho kafkou na pobřeží, od kterého jsem vůbec nic nečekala a náhle jsem se začetla do geniálně propracovaného příběhu, který je ale trochu zvláštní a divný. Jako téměř všechno od něj. Za 1Q84 málem dostal Nobelovku, ale proslavil se hlavně Norským dřevem (které mě paradoxně moc nebavilo).

Charms, Daniil
Po Dostojevskim další oblíbený rusák, tentokrát ale především básník. A další zastupitel "divných a nepochopitelných příběhů". Mě nejvíc baví jeho krátké prózy, hlavně jeho sbírka Sen. Nehledejte v tom logiku, ta totiž není tak zábavná.

Byl jeden zrzavý člověk, který neměl oči ani uši. Neměl ani
vlasy, takže zrzavý se mu říkalo jen ze zvyku.
Mluvit nemohl, neboť neměl ústa. Nos také neměl.
Neměl ani ruce ani nohy. A břicho neměl a záda neměl
a páteř neměl ani žádné vnitřnosti neměl. Nic neměl! Takže se
neví, o kom je řeč.
Raději už o něm nebudeme dál mluvit.
-Daniil Charms, Modrý sešit N°10

Intolerance
Velmi zajímavý seriál od České televize, který se věnuje - jak napovídá název - různým projevům intolerance v Čechách. Nejde zdaleka jen o rasismus nebo xenofobii, projevy intolerance nacházíme stále všude kolem nás a nejspíš i v nás. Nejzajímavější díly: Ghetto jako systém, Hra o život, Stát proti všem, Obsaď a žij, Závislí na závislých a Tento stát není pro starý.

Jim Morrison
Jim je už strašně dlouho snad můj nejoblíbenější hudebník vůbec. The Doors mám na svém playlistu několilkrát denně, knihy o jeho životě (skvělá je hlavně Nikdo to tu nepřežije) jsem četla všechny několikrát, jeho básně se mi nikdy neomrzí, film The Doors jsem viděla milionkrát... A čím víc o něm vím, tím dokonalejší mi přijde. Mrzí mě, že pro hodně lidí je to "jen" lídr The Doors. Jim byl hlavně básník, sakra.

Karlík a továrna na čokoládu
Další z mých nejoblíbenějších knih a filmů :) Roald Dahl a Tim Burton jsou skvělá dvojice a já jen lituji, že Burton nezfilmoval třeba Matildu, nebo Čarodějnice, nebo vlastně cokoli jiného od jednoho z mých nejoblíbenějších autorů.

Lou Reed
Díky tomuhle pánovi jsem se naučila pořádně procítit a svým způsobem si i "užít" každou lehčí depresi :) Jeho skladby jako Perfect Day (I thought I was someone else.. someone good...), Heroin nebo Walk On The Wild Side se nikdy neomrzí a vždycky splní svůj účel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lýla lýla | Web | 15. listopadu 2014 v 23:27 | Reagovat

Ahoj, moc se ti omlouvám, že jsem se dlouho neozvala. Byla jsem hodně zaneprázdněná. :) Na tvou otázku, jak cvičím - už pět měsíců cvičím spolu s trenérem a tenhle měsíc už cvičím i sama, ale pořád jsem pod dohledem trenéra. Co se týče jídla, tak jsem tři měsíce měla speciální jídelníček, ale teď už se pomalu vracím k "normálnímu" jídlu, ačkoliv po těch třech měsících a výsledcích se hodně podobá těm speciálním jídelníčkům. :) Měla jsi pravdu, ten radikálnější jídelníček opravdu přinesl menší redukci váhy, než ten první, zhubla jsem jenom 3kg, z čehož jsem byla dost smutná, ale teď se to nesnažím moc řešit. Vytyčila jsem si cíl, že bych ráda měla do konce roku 54,NĚCO (a je mi jedno, jestli to bude devítka nebo jednička), protože těch 54,něco bude velmi sympatických :) Mám na to ještě dva měsíce a mé poslední (včerejší) vážení po cvičení večer bylo 55,3 kg, takže jsem ze sebe měla i radost. :) Nečekala jsem, že budu hubnout dál, ale tak zase se tomu nebráním. Chci si to udržet, a jak už jsem řekla. Do konce roku bych měla mít nějak tak a budu šťastná. Takže mým novým cílem je nepřejíst se o Vánocích! :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama