Přečteno v říjnu

6. listopadu 2014 v 1:54 | Yasminn |  Kulturní okénko
V říjnu jsem konečně měla zase náladu a chuť do čtení, takže toho bude víc, než v září. Podle ohlasů soudím, že čtenáře moc tyhle měsíční rekapitulace nebaví, ale stejně si to neodpustím :)) Jen jsem se rozhodla odebrat bodové hodnocení, protože některé knihy mám vážně problém obodovat.

P. Süskind - Parfém: Příběh vraha
Tahle kniha mi na poličce ležela asi půl roku a já od ní vůbec nic nečekala. A pak jsem se jednoho odpoledne nudila, tak jsem po ní konečně sáhla a .... přečetla jsem jí celou ještě ten den. Vážně skvělá kniha o zvláštním člověku, který má abnormální cit pro vůně a je schopný všeho pro to, aby vyrobil ten nejlepší parfém na světě. Kniha je skvěle napsaná a napínavá a i film na její motivy mě příjemně překvapil.


A. Jirásek - Staré pověsti české
Tohle jsme na základce četli asi všichni. A všichni jsme většinu pověstí dávno zapomněli. Já tohle nechtěla, tak jsem si pověsti přečetla znovu a líbily se mi víc, než kdysi dávno. Myslím, že až teď dokážu ocenit krásu staročeštiny a poetičnost příběhů. Je hrozná škoda, že nás jí nutí číst na základce, kdy nejsme schopni tu krásu vidět a spíš se nám pořádně znechutí.




Terezie z Ávily - Život
Vlastní životopis jedné významné světice. Terezii od Ježíše (nebo z Ávily, chcete-li) velmi obdivuji a vážím si ji a pokud se někdy nechám pokřtít, tak nejspíš podle ní (nebo podle Kláry z Assisy). Jeden dobrý kamarád mi napsal, že je to kniha pro něj velmi zásadní a že mu kdysi v podstatě zachránila život. Já zas tak intenzivní pocit nemám, ale i tak ho velmi chápu. Jsem ráda, že jsme tento poklad přečetla a mám ho doma, ve své knihovně.


W. Zielke - Jak číst rychleji a lépe
O rychločtení se nějakou tu dobu zajímám a kdysi mi o něm dokonce vyšel článek na portálu Pravé vzdělání. A tahle kniha je podle mě skvělý materiál k pochopení, jak to funguje, zboření nejčastějších mýtů (především toho, že když člověk čte rychle, nedokáže si užít krásnou literaturu, nebo toho, že se s rychlostí snižuje míra pochopení textu) a k procvičování. Kniha obsahuje mnoho praktických pomůcek a také cvičení.


R. Murakami - V polévce miso
Povedená kniha, která popisuje bez příkras dnešní Japonsko. Už od Rjúova (? :D ) jmenovce Haruki Murakamiho, kterého čtu velmi ráda, jsem zvyklá na jakousi dekadenci, dramatičnost, kontroverzi a "perverzi", ale tohle bylo teda fakt něco... Pro ty, co tuhle knihu plánuji číst dodávám, že myslím hlavně konec druhé části knihy. Ale i tak jsem si četbu knihy užila. A pak se bála usnout.

P. Coelho - Alchymista
Tuhle knihu jsem četla v podstatě z donucení. A ne, nelíbila se mi. Já na tyhle sluníčkovský rádobymoudrý kecy prostě nejsem a na tu Coelhovskou snahu změnit svět už vůbec ne. Coelho je hamburger dnešní filosofie.

L. Fuks - Spalovač mrtvol
Tak tahle kniha se mi bohužel moc nelíbila. Možná to bude tím, že jsem jí četla jen na notebooku a na tom se čte prostě špatně, nebo tím, že jsem se příliš nesoustředila, ale nezaujala mě. Možná jsem od ní prostě jen moc očekávala... Negativně hodnotím hlavně jazyk, kterým je napsaná. Příběh je rozhodně pěkný a film se mi líbí moc.

K. Čapek - Bajky a podpovídky
O Čapkovi si snad nikdo nemůže myslet nic špatného (ha, tři zápory v jedné větě), pro mě je to nejgeniálnější český spisovatel vůbec. Jeho romány jako Bílá nemoc, Válka s mloky, R.U.R. a spoustu dalších představují jedinečný čtenářský zážitek a jediné, co se mi líbilo o trochu méně byl Krakatit. Ale to stále neznamená, že byl špatný.
Každopádně myslím, že Bajky a podpovídky by měly být o něco známější, protože jde opět o vynikající knihu. Je rozdělena na dvě části, v jedné jsou kraťoučké, většinou jednovětné, bajky (a je jich požehnaně), v druhé jsou krátké povídky na tři až pět stran. Vážně povedené.

K. Havurová - Toxický squat
Na tuhle knihu jsem se těšila, protože mám knihy o drogách prostě ráda a tahle mi dle anotace slibovala přesně to, co jsem chtěla číst. Jak já jsem byla naivní... Toxický squat je rozhodně zatím nejhorší kniha o drogách, kterou jsem četla (a popravdě ani nedočetla, to se fakt nedalo). Sloh na úrovni základní školy, žádný pořádný příběh, pořád jen fňukání a rádoby emotivní popisy toho, co hlavní hrdinka prožívá. To by samo o sobě nevadilo, ale je to furt dokola to samé, žádné zajímavé slovní obraty a myšlenky. Myslím, že kdybych se ve třinácti letech rozhodla napsat něco podobného, napsala bych to lépe. Fakt.

J. Těsnohlídek ml. - Násilí bez předsudků
Znáte někdo Písmáka? Je to asi nejznámější český literární server, kde jsem poznala spoustu skvělých lidí. A taky spoustu idiotů. Jeden z těch druhých měl strašně rád Těsnohlídka, pořád ho citoval, pořád o něm mluvil a vychvaloval do nebes tak často, že se mi při zaslechnutí toho jména začalo dělat nevolno.
A teď se mi najednou dostala do rukou tahle sbírka básní. A já jsem nadšená. No vážně, ten idiot měl pro jednou pravdu. Mám ráda volné verše, přijdou mi tak nějak opravdovější. Mám ráda takový ten jazzový nihilismus. Těsnohlídek píše o nesnázích, stárnutí, ztracených iluzích a marných láskách. Jsem optimistický člověk, přesto mi tohle prostě sedí.
Kdekdo si řekne, že to, co Těsnohlídek, dokáže napsat každý. Pochybuju. Ono to jednoduše jenom vypadá.

V. Hrabě - Horečka
Hledala jsem v knihovně Hrabala, ale asi byl rozpůjčovaný, tak jsem dala šanci alespoň Hraběti. Jsem za to moc ráda. V Horečce by se teoreticky dalo vytknout to, co jsem zmínila u Toxického squatu - příběh je o ničem. Ale jak to může někomu vadit, když je to tak geniálně napsané? Když se s hlavními postavami dokonale ztotožníte a najdete tam kus sebe? Je to hodně emotivní kniha, která ve mně dlouho doznívala, i když je velmi útlá.
Jde vlastně jen o útržek z života několika mladých lidí, kteří mají své problémy, lásky, ztráty, naděje a iluze a neuměj žít, bouřej se a neposlouchaj (Stánky mi připadají čím dál opravdovější).
Atmosféra knihy je vážně nádherná a určité pasáže jsem si musela opsat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rose Rose | Web | 9. listopadu 2014 v 15:50 | Reagovat

Parfém jsme museli číst v němčině ve škole, možná taky právě tím, že to bylo povinné a ještě v cizím jazyce, tak mě to zas tak moc nenadchlo. Nápad zajímavý, ale některé úseky mi přišly prostě až moc divný a nechutný. :D

2 Neriah Neriah | E-mail | Web | 10. listopadu 2014 v 14:07 | Reagovat

První knihu mi pořád doporučuje kamarád, třeba jí jednou dám šanci.
Na základce nás obecně nutí číst spoustu knih, které nám tak maximálně znechutí, protože jsou pro nás v tom věku složité a nepochopitelné. Přijde mi to škoda. dobrým příkladem je třeba Malý princ, kterého jsem na základce nepobrala a od té doby si pořád říkám, že ho musím zkusit znova přečíst, jestli v něm neobjevím to kouzlo, co ostatní, ale pořád si vybavuju, jak mě to v té šesté třídě strašně nebavilo a nudilo...
Coelho mě taky nebere, zkusila jsem od něj přečíst "Veronika se rozhodla zemřít", a ani jsem to nedočetla. Ne, díky, tohle není nic pro mě.
Spalovač mrtvol se mi naopak líbil moc, styl psaní mi sedl.
Tuhle knihu od Čapka neznám, rozhodně se k ní jednou musím dostat.
A musím přiznat, že poezie celkově mě nijak nebere...
Přečetla jsi toho docela dost, rozhodně víc než já, kde jsou ty časy, kdy jsem hltala jednu knihu za druhou...

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 11. listopadu 2014 v 19:05 | Reagovat

Tak to tedy vidím, že jsi pilná čtenářka :D Mně nejvíce zaujalo rychločtení, díky za tip :)

Jinak se musím přiznat, že jsem žádnou z knih nečetla, ale plánuju se vrhnout na Spalovače mrtvol (zatím jsem viděla jenom film) a Alchymistu :)

4 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 11. listopadu 2014 v 22:01 | Reagovat

Pane jo to jsi toho přečetla dost. Já stihnu za měsíc asi tak dvě knihy no. :D Musím se polepšit.

5 Ennie Ennie | Web | 12. listopadu 2014 v 9:41 | Reagovat

Mně se naopak Spalovač mrtvol moc líbil, dokonce jsem díky knížce shlédla film a to se mi černobílý filmy většinou příčí. Ale čtení na notebooku je fakt na nic, já měla normální knížku :D. A možná ji hodnotím, tak pozitivně, protože jsem ji četla mezi ostatními povinnými knížkami a přece jen ten výběr nebyl zrovna něco skvělého! :D

6 Van Vendy Van Vendy | Web | 15. listopadu 2014 v 17:36 | Reagovat

Staré pověsti české jsou náhodou krásné povídky, jedna z mála knih od Jiráska, kterou jsem dokázala přečíst (jinak je na mě opravdu únavně rozvláčnej). Parfém příběh vraha může být zajímavý román, nečetla jsem, ale třeba film mi dělal docela zle, takže nevím jestli bych dala knihu.
Čapek je klasik a opravdu má vynikající romány a ještě víc se mi líbí jeho Povídky z první a druhé kapsy. Ale napsal toho víc, a třeba tebou uváděné Bajky jsem vůbec nečetla, taky bych si ráda přečetla Anglické a Italské listy...
Coelho. Před časem jsem chtěla jeho knihy číst, ale namátkou jsem zalistovala v několika a opravdu asi nejsem zralá na tento druh literatury (i v optimisticky laděné sbírce citátů bych zahrnula několik cyničtějších, ale realistických. Přeslazenost tohoto typu mě kapku popouzí, i když, pokud někomu pomohou, tak proč ne.
Muramakiho bych si chtěla přečíst, zatím jsem dala 1Q84, opravdu dobrý román. A ta Těsnohlídkova sbírka básní mě upoutala, asi se podívám i na onen server.
Václav Hrabě - toho miluju. Krásné básně! Ale Horečku jsem zatím nečetla...

7 myší královna myší královna | Web | 15. dubna 2016 v 21:33 | Reagovat

Ahojky, viděla jsem, že sleduješ můj starý blog na Bloglovin. Chtěla bych tě pozvat na nový blog, který rozjíždím na adrese www.mysikralovna.cz a zároveň tě poprosit o sledování zde:
https://www.bloglovin.com/blogs/mysi-kralovna-14744865

Promiň, že píšu sem; není tu na tebe kontakt. Tak abych tu nesmrděla:Parfém mě naprosto dostal, mrzí mě, že autor nenapsal víc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama