Proč bych odpustila nevěru

23. listopadu 2014 v 22:25 | Yasminn |  Přemýšlím a dumám
Tímto chci trochu reagovat na článek Kiky, která psala o tom, proč a kdy není špatné lézt partnerovi do mobilu. Já to vezmu z trochu jiného úhlu. Nesouhlasím s tím, že není špatné číst cizí esemesky nebo maily, pokud máme podezření na nevěru a ujistit se tak, na čem jsme. Já sama jsem sice typ člověka, který cizím lidem narušuje soukromí celkem pravidelně - a ano, vím, že dělám špatně a nijak to neobhajuji - ale nepovažuji ani podezření, že nás ten druhý podvádí, za dobrý důvod.

Nechtěla bych vědět, zda mě ten druhý podvádí. Co oči nevidí, to srdce nebolí. A já bych se nerozešla s partnerem kvůli nevěře.

Láska je pro mne posvátná věc a nejspíš nikdy bych nebyla ve vztahu s člověkem, se kterým bych se nebyla schopná vidět i za nějakých padesát let, v dobrém i zlém, spolu až navěky.. A je mi jedno, že se vždycky může něco stát, že se třeba rozejdeme, přijdou problémy, to je normální a nevyvracím, že ne vždycky můžu ovlivnit, co přijde.

A tak nějak věřím, že když člověk někoho opravdu a upřímně miluje tím způsobem, že s ním chce být navždy, jednou třeba založit rodinu... A nedokáže si představit být někdy s někým jiným... Že jednoduše nemůže přestat někoho milovat jen kvůli jedné věci, kterou udělal. Pokud ano, asi to nebyla láska.



Častou námitkou je "Je pod mojí důstojnost snášet něco takového". Pokud to je pod něčí důstojnost, asi tenhle vztah vážně není pro něj. Já myslím, že ego do vztahů nepatří. Člověk by měl dělat, co je podle něj morálně správné a ne se urážet jako malé děcko, aniž by se nad tím zamyslel. A vztah je od toho, aby se lidé navzájem obohatili, ne aby si někdo někoho přivlastnil a naopak ho omezoval - věrnost má tedy vyplynout sama od sebe proto, že partneři prostě chtějí být jen spolu, ne proto, že musí.

Pokud někdo chce udržet dlouhodobější vztah, musí se naučit odpouštět. Tohle je jedno z "katolických mouder", které bych tesala do kamene - člověk potřebuje odpuštění a musí odpouštět druhým. Protože chyby děláme všichni a v každém vztahu se už z jeho podstaty dříve či později objeví problémy či překážky, nevěra může být jen jednou z nich. A problémy se mají řešit.

Mně by nejvíc záleželo na tom, proč dotyčný nevěrný byl. Jestli to byl sex na jednu noc, jestli je s dotyčnou dlouhodobě, aniž by to mezi nimi bylo nějak vážné, jestli jí miluje a byl by schopen se se mnou kvůli ní rozejít.. To první je nejjednodušší a asi bych se snažila se přes to jednoduše přenést. I když by to jednoduché asi nebylo.
V druhém případě bych asi hledala, co dělám já špatně, že mu nestačím a není se mnou šťastný.
Ve třetím případě je to nejhorší. A já věřím, že člověk může stejně milovat dvě osoby najednou. Ale pevně věřím, že když s někým budu, bude mi stát i za tohle a já se budu snažit to nějak urovnat. A když to nepůjde a partner bude opravdu chtít být s tou druhou, nebudu dělat scény a prostě ho nechám jít.

Jak se dočtete asi v každém článku o vztazích, nejdůležitější je vždy o tom umět mluvit... A to samozřejmě platí o obou. Dokázat si vysvětlit, proč byl nevěrný, zda toho lituje, jestli to bylo jen jednou a podobně.


Schválně jsem googlila pár článků na tohle téma a jeden začínal otázkou, zda patříme k těm moderním lidem, kteří s nevěrou tak nějak počítají a odpustili by jí, nebo k romantičkám, co věří na opravdovou, věčnou lásku a naprostou věrnost. Popravdě nevím, kam se zařadit, protože mi nepřijde logické to takhle dělit. věřím na opravdovou a věčnou lásku, proto bych odpustila nevěru. (Upřímně, člověku, kterého miluji, bych odpustila nejspíš všechno).

Pak je také důležité, zda se bavíme o nevěře "jen" ve vztahu, nebo v manželství. Já manželství beru jako nerozlučitelný svazek, takže tam už není co řešit.

Něco jiného je pak situace, kdy jsem s někým třeba rok, pomalu si přestáváme rozumět a ten druhý si najde přítelkyni. Tady by byl opravdu nejlepším řešením rozchod (pokud to tak vidí oba partneři), ale nevěra je pak až důsledek dřívějších problémů, ne příčina rozchodu.

Jak se k tomu stavíte Vy?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 24. listopadu 2014 v 18:24 | Reagovat

Nevím jak bych se zachoval k nevěře protože jsem to nikdy nezažil. Takže, kdybych tu napsal, že bych to odpustil či neodpustil to je jen má teorie ovšem nemohu si za tím stoprocentně stát. Ovšem souhlasím s tím, co píšeš a to, že pokud člověk k tomu druhému opravdu cítí lásku asi by se to "uklouznutí" dalo odpustit. Přeci jen i já mám ve svém životě lidi, kteří po nevěře spolu zůstali a jejich vztah to jen posílilo. Asi bych z toho nedělal velkou filmovou Hollywoodskou scénu plnou dramatu a nepochopení. A kdybych věděl, že můj vztah je o ničem, jeden k druhému už nic necítíme asi bych to ukončil. Tam už asi nejde ani o to společné žití.

2 Bez blogu Bez blogu | 24. listopadu 2014 v 18:36 | Reagovat

S nevěrou nemám zkušenosti, ale pokud někdo vstupuje do vztahu s tím, že má třeba nějakou partičku kamarádů na sex, tak ať jde k rovnou k čertu!
Zajímavý nároz jsem četl, že může být skupina lidí, kteří spolu navzájem spí a v rámci té skupiny jsou si věrni.
Takové věci mě osobně nelákají a podobným způsobem žít nechci!

3 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 19:11 | Reagovat

[2]: Však to já také ne. A sama jsem dost věrný člověk nemluvě o tom, že věřím ve správnost sexu až po svatbě.

Proč hned vstupovat do vztahu s partičkou kamarádů na sex? Nepřeháníš trochu?

4 Bez blogu Bez blogu | 24. listopadu 2014 v 19:28 | Reagovat

[3]:Po svatbě to ti chválím. :) Ale já už na to nemám věk natu svatbu pořád čekat. :D Ne neprehání a dostal jsem i nabídku, která se prý neodmítá, ale já ji odmítl!

5 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 19:30 | Reagovat

[4]: Já neříkám, že se to neděje, ale že hned nemusíš srovnávat naprosté protiklady. Pevně věřím, že ve funkčním vztahu má schopnost odpouštět své místo.

6 Bez blogu Bez blogu | 24. listopadu 2014 v 19:52 | Reagovat

[5]: Nevěru bych neodpustil, protože se s ní stává módní záležitost.

7 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 19:54 | Reagovat

[6]: Na tom se opravdu neshodneme.

8 Bez blogu Bez blogu | 24. listopadu 2014 v 20:05 | Reagovat

[7]:Mě to nevadí. :-) Třeba v příštím článku na tom budeme líp. ;-)
Co máš v plánu psát jako další?

9 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 24. listopadu 2014 v 20:07 | Reagovat

Já jsem toho nároru, že pokud člověk jednou za čas má sex s někým jiný, než s partnerem, je to odpustitelné. Problém je, když to pak člověk hraje dlouhodobě na obě strany a zklame tak všechny.

10 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 20:11 | Reagovat

[8]: Já momentálně plánuji nový web a píšu články na něj, takže na blog nemám moc čas. opravdu nevím. Ale možná další ze série článků Jak se žije s... o bipolární afektivní poruše.

11 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 20:13 | Reagovat

[9]: Jednou za čas? :O

12 Bez blogu Bez blogu | 24. listopadu 2014 v 20:19 | Reagovat

[10]:K těmhle záležitostem se nemůžu vyjadřovat vůbec, protože o nich nic nevím. Znám tě jen krátce a držím ti palce ať se ti tvé cíle, sny a přátní splní. Něco bych ti chtěl poslat, ale ten tvůj email z odkazu mě nějak zlobí.

13 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 20:20 | Reagovat
14 Bez blogu Bez blogu | 24. listopadu 2014 v 20:26 | Reagovat

[13]:A je to. ;-)

15 Bez blogu Bez blogu | 24. listopadu 2014 v 23:15 | Reagovat

Odpustit se dá opravdu hodně, když miluješ i ta nevěra v podobě uklouznutí, to ale neznamená, že s ní souhlasíš a posvětíš ji.

16 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 23:15 | Reagovat

Máš pocit, že s ní souhlasím a světím ji?

[15]:

17 Bez blogu Bez blogu | 24. listopadu 2014 v 23:18 | Reagovat

[15]:Ne nemám ten pocit.
Nejhorší je, když člověk nedokáže odpustit sám sobě.

18 Bez blogu Bez blogu | 24. listopadu 2014 v 23:31 | Reagovat

Dobrou, blíží se půlnoc, však to znáš jak to bývá v pohádkách.

19 Vé | Web | 25. listopadu 2014 v 9:07 | Reagovat

Zajímavé zamyšlení, nemůžu se rozhodnout jestli s tebou souhlasím částečně nebo nesouhlasím vůbec. Pokud jde o paralelní vztahy, kdy se jedinec nemůže rozhodnout jestli miluje toho nebo onoho, tak tam mám dost radikální názor a nesouhlasím s tím, že člověk může milovat 2 najednou. Pro mě je láska absolutní. Dáváte kus sebe samého tomu druhému a od něj si zase bere kus jeho. Pro někoho třetího už vám nezbývá dost. (Nepočítám sem lásku k rodičům, sourozencům a jiným blízkým, to je sice také láska ale založená na jiných principech.) Takovou nevěru bych neodpustila ani náhodou.
Pokud by šlo o nevěru čistě v sexuální rovině, tam už jsem trochu na pochybách. Protože sex z velké části naplňuje potřeby biologické. Lidé podvádí, protože je sex se stálým partnerem omrzel a hledají něco lepšího někde jinde. Tady je vina trochu na obou stranách, samozřejmě nevěra není řešením, které bych obhajovala, ale chápu, proč to někdo dělá. Je v tom cosi živočišného, zakázaného a vzrušujícího. - No a kdo by tohle neměl rád? Sex ale není(aspoň teda pro mě ne) pouze záležitostí biologických potřeb a nutnosti se rozmnožovat. I v sexu potřebujete jistoty, které vám může nabídnout jen někdo, kdo vás dobře zná a s kým byste  byli ochotní strávit život.
Nevím jestli bych nevěru odpustila, nemám osobní zkušenosti. Možná ano, když přihlédnu ke svému současnému vztahu. Ale zanechalo by to ránu, která by se nemusela zacelit.

20 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 25. listopadu 2014 v 10:06 | Reagovat

[19]: Já si myslím, že láska je neomezená a nedá se nějak "vyčerpat". Nemyslím si, že by mezi láskou k partnerovi a lásce k přátelům, rodině atd. byl rozdíl a fungovalo to na jiných principech, jen je v tom prostě navíc ta přitažlivost.

Takže myslím, že muž opravdu může milovat dvě ženy (a naopak) a ta nevěra je pro mě tak pochopitelnější a ospravedlnitelnější, než když to udělá jen v podstatě proto, že podlehne svým pudům, nebo jak to říct.

21 Bez blogu Bez blogu | 25. listopadu 2014 v 11:47 | Reagovat

[20]:Ale tohle není nevěraco popisuješ to je bigamie.

22 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 25. listopadu 2014 v 12:04 | Reagovat

[21]: :D Já neschvaluji, aby někdo měl dvě partnerky najednou! Nevěra je jakýkoli poměr mimo vážný vztah, nejde jen o sex a rozhodně si nemyslím, že by někdo měl mít dva "rovnocenné" vztahy najednou.

23 Bez blogu Bez blogu | 25. listopadu 2014 v 12:23 | Reagovat

[22]:Víš já tomu naštěstí nerozumím a už do toho nebudu šťourat. Ono se hezky debatuje, ale když pak příjde na vec je to úplně jiné. A nikdo z nás nedokáže předem určit svoji reakci. A to se netýká jen nevěry. Řekneš si tentokrát to udělám jinak a nakonec zjistíš, že skutek utek.

24 Vé | Web | 25. listopadu 2014 v 14:02 | Reagovat

[20]: Ano láska je nekonečná, jak říkáš, ale nelze ji neustále dělit, pouze přenášet. Například já, čím déle jsem se svým přítelem, tím více ho miluju. Ale pokud bych se zamilovala do někoho jiného a svého stávající přítele bych tak podvedla, můj starý cit k němu by ochabl.
Ty by jsi možná dokázala milovat dva muže současně, ale vím, že já sama bych to nedokázala. A pokud to dokáže někdo jiný, je pro mě nepochopitelné jak.

25 Amálka Amálka | Web | 25. listopadu 2014 v 16:46 | Reagovat

Taky jsem vždy byla zastánce toho, že nevěru bych nikdy v životě neodpustila a okamžitě  rozchod... no a když se mi to pak stalo, odpustila jsem docela lehce. Ono hrozně záleží na okolnostech a na tom konkrétním vztahu. Toto téma nejde moc zobecňovat.

26 Bez blogu Bez blogu | 12. prosince 2014 v 17:16 | Reagovat

Ještě bych dodal, že vztah není jen otázkou lásky a přitažlivosti. Jde i o důvěru, etiku, slušnost, úctu a dobré mravy. Pokud to vše máš tak partnera nikdy nepodvedeš.

27 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 12. prosince 2014 v 21:50 | Reagovat

Vztah je snad především otázkou lásky (a přitažlivost je úplně něco jiného, to bych vedle sebe nedávala). O důvěru, slušnost a úctu jde pochopitelně také, ale bez toho žádná láska ani nemůže existovat.  A nesouhlasím, že to nevěru vylučuje.

28 Bez blogu Bez blogu | 13. prosince 2014 v 7:52 | Reagovat

[27]:Sama píšeš "jen je v tom prostě navíc ta přitažlivost" tak nevím. :)
Otázka nevěry je záležitostí každého konkrétního člověka. Nevěra je dost často spojována jen se sexem s jinou osobou, ale ono je mnoho jiných druhů "nesexuálních nevěr" a nedá se říct, že jsou menším zlem.

29 hogreta hogreta | E-mail | Web | 21. prosince 2014 v 23:42 | Reagovat

Na většinu věcí, co jsi popsala ve článku, mám podobný názor jako ty. Ať už se jedná o to "co oči nevidí, srdce nebolí", tak o to, že bych jednorázovou nevěru partnerovi odpustila. Ale došla jsem si k tomu tak nějak časem, v takových sedmnácti osmnácti letech bych asi ještě tvrdila, že "chci vědět vždy a za každých okolností všechno".

Jak píšu, že bych jednorázovou nevěru odpustila - to proto, že si myslím, že uklouznout prostě může každý, vždyť jsme jen lidi. Je podle mě hloupost opouštět vztah, ve kterém jsem jinak ŠŤASTNÁ, kvůli jedné chybě parnera.

Něco jiného by byl asi paralelní vztah, protože tam už jsou zahrnuty city. A já osobně si myslím, že "partnersky milovat" nejde více lidí zároveň. Pokud by tedy měl paralelní vztah, mohl by nás obě mít třeba i hodně rád, ale milovat ne. Láska je podle mě i to vědomí, že bych pro svoji polovičku klidně strčila ruku do ohně (nebo třeba darovala ledvinu) - prostě že bych se pro štěstí toho druhého klidně rozkrájela. Ale komu by ledvinu daroval ten, kdo má více paralelních vztahů, popřípadě třeba více paralelní celých rodin? Myslím si, že partner (popřípadě třeba i otec a hlava rodiny) na plný úvazek nemůže zvládnout více vztahů (popřípadě), protože vždy pak bude někoho "šidit" (pravděpodobně bude šidit všechny). A "šizení" se podle mě vylučuje s tou opravdovou láskou. Takže paralelní vztah by se mi odpouštěl velmi těžce, protože jak říkám, už v něm jsou city. Jednorázová nevěra by se odpouštěla líp, protože to jsou jen "pudy" nebo jen chvilkové vzrušení. Pokud toho ten druhý lituje, asi bych odpustit dokázala. Nicméně je to něco, co se můj přítel nikdy nesmí dozvědět, jemu totiž samozřejmě tvrdím, že bych nic takového neodpustila :-D (aby si ještě nemyslel, že to má "dovoleno" :-D)

30 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 27. prosince 2014 v 14:19 | Reagovat

Páni, vůbec netuším, co bych v případě nevěry dělala. Vím, že moje matka byla tátovi nevěrná a skončilo to rozvodem. Nebylo to ale, že by ji táta za to "vyhodil". Ona odešla, protože se jí s tím novým chlapem prostě líbilo víc. A táta jí prý ještě dlouho po tom miloval, ačkoliv nyní po cca 12 letech je s tím dávno srovnaný a mámu nemá nikterak v oblibě.
Myslím si tedy, že tak to prostě většinou chodí. Že když už nevěra způsobí rozchod, tak je to nejspíš tak, že ten, kdo podváděl, prostě odejde. A ne, že odejde ten, kdo byl podváděn. Ale zase vztahy jsou různorodé, tak to nemusí platit vždy.
Já jsem díky svým rodičům asi řádně poučena a nevěra je pro mě skoro sprostým slovem. Mám pocit, že bych se radši s klukem nejprve rozešla a pak až si našla nějaký ten úlet či něco podobného, než to udělat za zády přítele. Na to ho až moc miluji. A taky doufám, že ani on by mě nepodvedl. A kdyby? No, teď nevím, co bych dělala, to by asi ukázala až ta konkrétní situace.

31 Van Vendy Van Vendy | Web | 28. prosince 2014 v 16:36 | Reagovat

Asi to není tak jednoduché a černobílé. Něco jiného by bylo, kdyby šlo o chronického zahýbače (tam o nějaké lásce nebo úctě k partnerovi nemůže být řeč), něco jiného je, když jde možná o malý náhodný úlet(jsme jen lidi a příležitost dělá zloděje, nebo spíš, nevěrníka), něco jiného by byl vztah s jinou osobou (tohle vážně na zamyšlení, protože - možná lze mít rád dvě ženy (či dva muže), ale není možné v takovém vztahu být a pak je doba rozhodnutí.
Asi bych nekontrolovala partnerovi mobily (i když, nikdy jsem v té situaci nebyla, takže nevím) a nečetla mu poštu (i když, nikdy jsem v té situaci nebyla, takže kdoví jak by to bylo ve skutečnosti).
Kdybych byla nevěrná a jednalo by se o úlet, rozhodně bych se nepřiznávala a to samé bych ráda i od partnera - protože přiznání nevěry mi připadá jako převalení odpovědnosti na záda toho druhého. Přiznáním se zbaví pocitu provinění - ale partner bude mít před sebou pořádné sousto k zadušení. Jak říkal docent Plzák, zatloukat, zatloukat, zatloukat.
A možná, v případě pokušení, si vybavit toho druhého, jak by mu bylo, kdyby se o nevěře dozvěděl.
Ale být nevěrný a střídat partnery(partnerky) jen proto, že je to moderní, mi připadá zbabělé a nechutné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama