Vězeň mi dal recept na pervitin

26. listopadu 2014 v 11:27 | Yasminn |  Přemýšlím a dumám
'Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.'
Matouš 25, 35-36

Poslední dobou se problematice vězeňství věnuji dost. Nejdřív v souvislosti s drogama, jelikož chci v budoucnu studovat adiktologii, a později obecně. Web VSČR mám pročtený celý, stejně jako většinu jiných českých stránek a článků na toto téma. Nedávno jsem dokonce sama jeden článek o tom, jak to chodí ve vězení, pro svůj plánovaný web napsala... a v současnosti dělám rozhovor s vězeňským kaplanem.

A hrozně mě mrzí jedna věc. Vlastně dvě, ale té jedné se budu věnovat podrobněji. A tou je přístup společnosti k vězňům.

Jasně, většinou to jsou lidé, kteří udělali něco špatného. Obvykle něco ukradli nebo měli co dočinění s drogami (naprostá většina lidí je odsouzených za tyto dva činy), případně neplatili alimenty. Násilníků a vrahů ve vězení nenajdete tolik, kolik si myslíte. A podle většiny lidí si i za tohle zaslouží krutý trest, odnětí svobody na několik let ve velmi špatných podmínkách. Všude kolem sebe slyším, že pro takové bestie jsou dnešní podmínky ve věznicích ještě procházka růžovou zahradou.



Myslím, že vězení má lidi v první řadě napravovat, ne trestat, ačkoli ideálně samozřejmě obojí. Ne jenom trestat a mstít se. K čemu to je? Tím, že člověku uděláme na chvíli ze života peklo, ničeho nedosáhneme. Pak ho pustí z vězení a on si bude vesele páchat špatný věci dál, možná ještě dokonaleji, protože ve volném čase se vězni baví o tom, jak se příště nenechat chytit a vyměňují si tipy, radí si...

Nedávno jsem si psala s jedním bývalým vězněm. Psal mi anonymně, ale i tak dost otevřeně. Je hodně vidět, že prostě smýšlí úplně odlišně, než já a většina lidí. Má jiné hodnoty, neuvědomuje si, co je dobré a co špatné, klidně řeknu, že je typicky "jednodušší". Byl odsouzený za vaření pervitinu (sám ale drogy nebere) a za mnohočetné krádeže na dva roky. Choval se ke mně slušně a troufám si říct, že nijak zvlášť přímo neubližuje ani lidem ve svém okolí, jen patří k takovému tomu "podsvětí", kam se lidé rodí a umírají v něm, kde lidé nemají jak zjistit, co je vůbec dobré a co ne a nikdo mu nevštípí správné hodnoty. Podle mě ti lidé jsou už jako miminka odsouzení k podobnému životu.

On sám neviděl na tom, co dělá, nic špatného a po propuštění se k vaření pervitinu, obohacen o zkušenosti jiných vařičů ve vězení, vesele vrátil. "Možná se tam dostanu zase, plánuju teď jednu akci," napsal mi s klidem a dodal, že vězení se nebojí a když někdo dělá tyhle věci, prostě s tím musí počítat. A sám si nemyslí, že dělá něco špatného. Kdyby nebylo správné vařit drogy, nikdo by se po nich nepoptával, ne? To je právě ukázka toho jiného uvažování.

Dal mi jako budoucímu adiktologovi i cenné informace. Nežádala jsem o ně, prostě jsem se zmínila, že mě adiktologie zajímá a on mi poslal recept na pervitin. Pak poslal ještě další materiály, které nemá z vlastní zkušenosti, ale přinesl si je z vězení od "kolegů" - prakticky vše od toho, jak bezpečně vykrást jakékoli auto, jak "uklidit" mrtvolu, aby si jí nikdo nevšiml (ten postup, co mi poslal, se prý využívá hlavně v Mexiku), jak vyrobit bombu, jak získat opium a udělat z něj heroin, jak se dostávají drogy do vězení.... U toho bych se možná zastavila, připadá mi to zajímavé.

První postup mi připadá až příliš jednoduchý, ačkoli by mě teda nikdy nenapadl. Vězeň se domluví s někým na svobodě, aby rozpustil pervitin ve vodě a roztokem nechal nasáknout papír. Ten pak vysuší a pošle. Čtvrereček o rozměrech 3x3 cm stojí ve vězení 500 korun... Prý si toho v naprosté většině nikdo nevšimne, zvlášť když vězeň na začátku nástupu udává adresy, ze které mu budou chodit dopisy a balíky a pošta z těchto adres pak není tak přísně kontrolována.

Druhý postup byl typický jen pro věznici, kde byl on sám, tedy v Ostrově nad Ohří. Kolem tamnější věznice jsou dva ploty, z toho jeden má asi pět metrů a je mezi nimi docela velká vzdálenost. Kolem vnějšího plotu pak vede normálně přístupná silnice. Vězni občas hrají na dvorku různé míčové hry a když míč přeletí přes nižší plot, bachař pro něj pustí jednoho vězně doběnout a přitom hlídá ty zbylé na dvorku. Bez problému pak může někdo z auta zvenčí přehodit jeden plot tenisákem, ve kterém je pervitin a vězeň ho přinese. Při návratu zvenčí navíc nejsou vězni obvykle kontrolování, to jen když jdou ven, takže na to nikdo nepřijde. Takový tenisák má pak hodnotu 200 000 Kč....

Takže jak vidíte, vězení nikoho nenapraví a ani nezaručí, že tam nebudou pokračovat v nepravostech. Tohle je navíc jen jeden, řekněme "druh" vězně, který je právě recidivistou a je velká pravděpodobnost, že bude žít tímto způsobem navždy. Těchto vězňů je menšina. Typický vězeň je člověk, který udělal chybu, ale předtím žil normálním a spořádaným životem. To říká i vězeňský kaplan Aleš Januška, že mezi vězni a dokonce i mezi vněkterými vrahy se najdou slušní lidé, kteří jen podlehli špatné životní situaci, nebo jednali v afektu. Připomenout tu mohu Kamilu Velikovskou, autorku knihy Svobodná, i když za mřížemi, která byla celý život nesnesitelně týraná manželem. Manžel na ní jednou vytál zbraň a vyhrožoval jí, že ji zastřelí a když jí položil, ze strachu a zoufalství zabila ona jeho. Byla odsouzená na 8 let. Ta kniha je mimochodem zajímavá, doporučuji.

Ve vězení bachaři jednají s vězni jako se zvířaty. A jak je známo, když s někým jednáte jako se zvířetem, bude se tak nadále chovat i on sám. Copak lidé ve vězení dostanou jinou možnost, než stát se ještě horšími lidmi? Funguje tam přirozená hierarchie, kdy si ostřílení vězni (většinou ti, kdo se dopustili nejhorších činů) podřídí všechny ostatní a nutí je dělat špatností. Připadá mi, že vězení vězně jen zvyká na ten horší život, učí je žít v takovém tom podsvětí.

Nekritizuji přitom samotnou myšlenku vězeňství, je to pochopitelně jediný "trest", který má potenciál napravit a dá šanci k lepšímu životu, ne o pouhou pomstu. Ale současný systém se mi jednoduše nelíbí. Myslím, že by vězni, u nichž psychologové rozpoznají možnou recidivu a sklon ke zhoršení měli mít omezený kontakt s jinými. Zní to krutě, protože samota je to nejhorší a ani se nedá zaručit, že by to nebylo kontraproduktivní... Ale zase je vždy dobré mít hodně času na přemýšlení a když je ho opravdu hodně a člověk nemá způsob, jak se skrývat sám před sebou, podle mě k nějakému přirozenému posunu dojde. Určitě bych ale nenechávala o samotě lidi, u kterých šlo vážně jen o náhodu, afektovanost, špatnou sodu okolností, nebo kteří byli odsouzení "jen" za jednorázovou krádež nebo alimenty... To už by se muselo posuzovat individuálně. Ten pán, se kterým jsem si psala, by tam určitě patřil.

Pak povinné "terapie", nebo jak to nazvat. I dnes to existuje, ale je to jen takové přátelské povídání nebo nude. Já myslím rozhovor, kdy je vězeň opravdu "přinucen" přemýšlet, dívat se na sebe a svět z různých úhlů pohledu. To celé vedeno nejlépe někomu, kdo se do té kriminální psychiky umí vcítit a nebude pořád jen mlít o tom, že to bylo prostě špatné a bla bla bla.

Další nezbytnou nutností ke zlepšení věznic by samozřejmě bylo příjemnější prostředí a lepší chování personálu.

Je mi jasné, že by to bylo nákladnější, než dnešní model věznic. Na druhou stranu, pokud by se ukázalo, že je to skutečně efektivní, bylo by vězňů mnohem méně a ušetřilo by se tímto způsobem. A klidně bych zavedla povinnou práci pro vězně - i v současnosti je sice 70 % vězňů zaměstnaných, ale není to příliš efektivní, vězni nedělají moc užitečné věci, pracují krátkou dobu a tak.

A samozřejmě musíme vzít v úvahu peníze ušetřené na samotné snížené kriminální činnosti.

P.S. Ve vězení jsem se podívat byla, s nejedním vězněm jsem i v kontaktu, s vězni si dopisuji, jsem v kontaktu s vězeňskými kaplany, nemám jednostranné informace.

P. P. S. Je mi jasné, že vězeň, kterého uvádím jako příklad, nemusí být úplně důvěryhodný, počítám s tím. ale cenné to rozhodně je.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amálka Amálka | Web | 28. listopadu 2014 v 15:58 | Reagovat

Zajímavý článek k zamyšlení. Také mám 1 přítele a 1 známého, co byli ve vězení  a o svém pobytu tvrdí, že to byl spíš odpočinek a čas srovnat si myšlenky. Dozorci se prý chovali celkem dobře, nejhorší však bylo zařadit se mezi ostatní vězně a vybudovat si tam své místo a získat respekt. K jejich nápravě nakonec částečně došlo, ale bylo to více z vlastní iniciativy, prostředí samo o sobě je spíš svádělo zpátky, přesně jak píšeš. Vězni tam hlavně kují pikle a zdokonalují se ve své "profesi", za kterou zpravidla sedí. Když pak vyjdou ven, společnost je odsuzuje a dělají znovu to, co umí nejlíp... začarovaný kruh.

2 Rose Rose | 29. listopadu 2014 v 23:51 | Reagovat

Hrozně zajímavý článek! O tuto problematiku jsem se nikdy nezajímala, ale o to mi přišlo lepší, že jsem si mohla přečíst tenhle článek a dozvědět se něco nového :)

3 Boris Leto - spisovatel Boris Leto - spisovatel | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 22:07 | Reagovat

Kde se na toho vězně hrabu! U mě najdeš recept leda na bagetky a výtečnou buchtu. :D

4 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 27. prosince 2014 v 14:10 | Reagovat

Zajímavý článek. Já nedávno viděla ve Víkendu reportáž a byla jsem dost vyšokovaná z toho, že si žijí vězni relativně dobře. To by se mi taky líbilo, hrát si monopoly, chodit do "školy" a tak. Chudáci, vždyť by jinak nedej bože třeba mohli nudit a ještě třeba přemýšlet o svých činech ne? Trošku mi to připadá jako taková dovolená. Jasně, pocit, že nejsi na svobodě, je určitě špatný, ale myslím si, že by se s nimi mělo zacházet tak, jak si zaslouží. Aby se do vězení už nikdy nechtěli vrátit.
Na druhou stranu, já jsem třeba proti takovým těch nápravným ústavům pro mladistvé. To přece nikoho nemůže napravit, podle mě to spíše chování zhoršuje, protože se člověk dostane mezi "svý lidi". A stejně tak s vězením. Na jednu stranu se tam mají poměrně pohodlně, na druhou stranu si vymění pár tipů s dalšími vězni a je to pak ještě horší.
Souhlasím s tebou s tím, že by se měl každý případ posuzovat samostatně a některé případy prostě házet na samotku.

5 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 27. prosince 2014 v 22:58 | Reagovat

[4]: Tak, já nevím, co se Ti zrovna na jmenovaných aktivitách nezdá - hrát monopoly asi nikomu zakázat nemůžou. A umožnění studia vnímám právě jako velmi konstruktivní věc, kdy se člověk, kterému se ve vězení úplně naruší nějaký pravidelný režim a sebekontrola zase přiblíží do světa, kde má úkoly, povinnosti a musí se rozhodovat sám za sebe. To do věznic přivedl, pokud vím, vězeňský farář Januška a je to dobrá věc.

Rozhodně to není dovolená, tyhle věci jsou dovoleny absolutnímu minimu vězňů, jinak se vězni opravdu jen nudí, je to běžný standard. A ano, přemýšlení o svých činech a zpytování svědomí je velmi, velmi důležité. Ale není možné věnovat veškerý čas jen tomu. Zvlášť když nevíme,nad čím přesně ta osoba přemýšlí :)

Víš, já to vím sama za sebe. Mám sociální fobii, do školy chodím jednou týdně (dálkové studium), nemám koníčky, nemám kamarády a v podstatě pořád, veškerý svůj čas kromě jednoho dne ve škole, jsem sama. A člověka po nějaké době nudy a samoty začínají napadat dost hloupé a nebezpečné věci.  Proto je nějaká aktivita důležitá.

Podle mě je nemožné udělat si názor po shlédnutí reportáže. Já ho vlastně nemám ani teď, po rozhovorech s mnoha vězni, návštěvě věznice a rozhovorech s bachaři i vězeňskými kaplany a kněžími. Rozhodně to není nic, co by bylo možné jakkoli zjednodušovat.

Podle mě není možné změnit lidi tak, že jim pohrozíš, že když se budou chovat špatně, zažijí něco hrozného (jak píšeš - aby se tam nechtěli brátit). Dlouhá léta omylů a chyb v kriminalistice v praxi ukázala, že negativní motivace prostě nefunguje. Ostatně, to je jako s trestem smrti - hrozba smrti je asi to nejhorší a stejně v zemích, kde TS je, je dost vysoká kriminalita.

Zlo a kriminalita jsou v lidské duši mnohem hlouběji, než by se mohlo zdát. Jak říká P. Januška - zločin je hluboce lidský čin. Moc se mi líbí, jak se k tomu stavěl Dostojevskij. A hlavně s ním souhlasím v tom, že žádné odstranění chudoby, reorganisace práce nebo snad hrozba přísného trestu nezbaví lidstvo nenormálnosti a zločinu. Zlo je v lidech velmi, velmi hluboko, i když u každého vychází najevo jinak.

A ještě se mi líbí jeden Dostojevskiho citát:
„Není nic snazšího než odsoudit zlého člověka. A není nic těžšího, než mu porozumět“

Já nevím, mám tendenci se všech těch "zlých" lidí zastávat. Ne je snad obhajovat nebo ospravedlnit jejich činy... Ale jen si myslím, že neexistuje nic nepochopitelného a neodpustitelného.

Asi jsem udělala sama příliš mnoho chyb a špatných věcí, abych dokázala odsoudit... Nevím.

6 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 11:03 | Reagovat

[5]: Určitě uznávám, že tomu tématu hodně rozumíš. Holt asi věznění je velmi složité téma pro diskusi a utvoření si jednotného názoru (alespoň tedy pro mě).  Vlastně je to pro mě asi těžké posoudit, protože mám tolik nabytý program, že prakticky nestíhám už nic navíc, tedy si asi neumím představit, jaké to je "nemít co dělat", proto mi to asi nikdy nepřipadalo nějak zlé, ale pravděpodobně to velmi špatné je.

Myslím si ale, že tento systém vězení, který je, není úplně ideální, ale nic lepšího zatím vymyšleno nebylo...

7 Rose Rose | 3. ledna 2015 v 23:35 | Reagovat

Budeš ještě přidávat články sem nebo máš nějaký jiný blog?

8 Yasminn Yasminn | E-mail | Web | 3. ledna 2015 v 23:41 | Reagovat

[7]: Určitě budu, jen teď mám před zkouškama ve škole a tak nemám moc čas.

9 Egoped Egoped | E-mail | Web | 24. ledna 2015 v 15:57 | Reagovat

Zajímavý... Ještě...

dokonči úspěšně zkoušky ve škole a přidej článek :) Tento styl bych si s chutí dal znovu a nově..

10 Livi Livi | Web | 11. února 2015 v 0:42 | Reagovat

Zajímavý článek a naprosto s tebou souhlasím. V září jsem se zapojila do dobrovolnického dopisování s vězni z USA. Spousta lidí mě má za blázna. Nerozumí (a nechtějí rozumět) tomu, proč to dělám. Předpokládají, že to dělám pro zábavu, z frajeřiny. Nerozumí tomu, že vidím smysl v tom, aby měl člověk zavřený na 30 let v jednom z nejhorších zařízení v zemi (časté problémy s násilnými konflikty a velký počet odsouzených násilníků) kontakt s vnějším světem a viděl, že to jde všechno dělat jinak a má na výběr. I kdyby ho to vedlo alespoň k tomu, aby nad tím chvíli uvažoval, tak to má smysl. Díky tomu jsem si uvědomila, jak obrovské mezery má vězeňství (nemyslím jen u nás, myslím celosvětově) a taky jak zkreslené mají lidé představy o vězních a vězních. Když řeknu, že ten, se kterým si dopisuji, má vystudovanou vysokou školu, mluví třemi jazyky a slovní zásobu i všeobecný přehled hodný závisti, tak na mě zírají s otevřenou pusou. Prostě automaticky čekají pologramotného banditu. Přitom je to kluk, který byl ještě před pár lety jako většina z nás. Udělal tu blbost, že přičichl se svou přítelkyní k drogám a během roku ho to semlelo takovým způsobem, že ho nenapadlo nic lepšího, než jít krást. Jasně, je to špatně. Nesouhlasím s tím, co dělal, ale z naší korespondence mám zatím pocit, že to není úplně ztracený případ. Myslím, že než začne společnost pranýřovat a volat po nekompromisních krutých trestech pro všechny (které stejně jako odstrašující nefungují, jak bylo mnohokrát dokázáno), tak by si měla poslechnout příběh jednotlivce a podle toho postupovat. Souhlasím, že by měla být snaha maximálně oddělit notorické zločince od lidí, kteří něco prostě "pohnojili," ale projevují snahu na změnu k lepšímu, jinak je to prostředí zničí. A ruku na srdce… kdo může s jistotou říct, že se nikdy nedostane do maléru?

11 speedfreak speedfreak | E-mail | Web | 11. února 2015 v 18:04 | Reagovat

Tak vězení.všechny moje kamarády to čeká nebo.už tam byli.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama