Jsem hraničářka

31. května 2015 v 10:44 | Yasminn | 
Je před zkouškama, takže jsem si po delší době našla čas napsat článek. Mám pár dní na to zvládnout obrovské množství úkolů, takže samozřejmě dělám všechno, co jsem měla dělat, když jsem na to měla čas, teď. Nikdy nemám tak uklizeno jako před zkouškami... Také jsme se teď začala učit na přijímačky na vysokou (momentálně jsem v prvním ročníku dálkového studia gymnázia... a tak). A proto po delší době píšu článek:)

"Černobílý svět" je mi docela blízké téma, protože mám pocit, že sama ten svět černobíle vidím. Ostatně, mám hraniční poruchu osobnosti a tohle je jeden z nejviditelnějších příznaků. Proto se porucha nazývá hraniční - člověk si neuvědomuje své hranice, není si nikdy jistý svou identitou, musí si neustále ukazovat "tohle jsem já" - a to ho vede k životu v extrémech. A odtud k černobílému vidění světa kousek.



Já si svůj postoj nejvíc uvědomuji u lidí. Vím, že si je buď strašně moc přikrášluji a v lidech, které mám rád,a vidím fakt dokonalé anděly, nepřipouštím si, že mají chyby. Na druhé straně některé lidi vidím strašně černě, jen kvůli nějaké maličkosti, co udělají, mám sklon jimi pohrdat, nemít je ráda, myslet si, že jsou úplně blbí... Nejhorší ovšem je, že se to stává klidně u jednoho člověka současně. Momentálně jsem třeba už tři roky beznadějná do jednoho člověka a sama si uvědomuji, jak strašně si ho idealizuji, že ho vidím jako dokonalou bytost, že bez něj nikdy nebudu šťastná, je vším, co potřebuji. Ale pak řekne jedinou špatnou věc a hned se na něj naštvu, už nikdy s ním nechci mít nic společného a vidím ho jako totálního hajzla a idiota. A to ne po tom, co by mi nějak záměrně ublížil (to by nikdy neudělal - a to naprosto objektivně :D), bohatě stačí, abychom se spolu bavili, on náhle musel někam odejít a já mám pocit, že mě opustil a zradil. Nevím, jestli s tímto přístupem vůbec někdy budu mít fungující vztah. Bude to muset být opravdu hodně trpělivý člověk. Budu na něm závislá, budu ho energeticky vysávat, budu některé dny úplně neschopná vstát z postele a dělat něco jiného než zírat do stropu a tak bude hodně věcí na něm. Ale co. Já stejně nikoho jiného než J. nechci.

Stejně tak je to ale i s pocity a náladami. My hraničáři dokážeme být strašně šťastní a v euforii a pak během pár sekund dostat šílenou depku. A tohle se může změnit a "přecvaknout" i několikrát denně. Nikdy nemám normální náladu, nikdy se necítím jako normální člověk. Buď jsem strašně šťastná, nebo mám depku doprovázenou sebedestrukčními sklony, nebo jsem úplně apatická a otupělá.

Má to vliv na všechno. Na lidi, jak jsem už psala - samozřejmě včetně rodiny a přátel. Na školu - je mi 19 a jsem v prváku. Na zdraví - sebedestruktivní sklony a u zdraví pak hlavně záchvatové přejídání. na zaměstnání, protože holt asi nikdy nebudu schopna "fungovat" jako normální člověk, nezvládám život. Na můj vztah k Bohu, kdy mám pořád pocit, že ho zrazuji. A nejen pocit. Samozřejmě na koníčky a plány do budoucna...

Jak se s tím naučit žít? HPO prý věkem odeznívá, ve čtyřiceti už budu klidnější. Ha, jak optimistické. Potřebuju po svém boku někoho, kdo mě umí zklidnit a dát mi pocit, že je všechno v pohodě, že se v tom vyšilování a bláznění mohu uklidnit a pořád to budu já. Někoho, jako je J. Nebo někoho, kým by mi měli být - a nikdy nebyli a nebudou - rodiče.

Jenže já nikoho takového nemám a sama to nezvládám. Cítím se tak bezmocně a křehce. Jako by úplně všude číhalo nějaké nebezpečí a já musela celý život neúspěšně hledat skrýš. A tak se s ním pořád peru. A bolí to. A prohrávám.

Bože, dej mi sílu...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | 1. června 2015 v 22:33 | Reagovat

Moc bych Ti přál něco jiného... Štěstí, klid, normální problémy a starosti a tíhy .. a ne tohle....

2 Lukáš Lukáš | 1. června 2015 v 22:57 | Reagovat

.. Anebo sílu a někoho.

Já třeba dost věřím v osud. Nebo prostě v cosi věčnějšího a mnohem dalekejšího, než je jen úsek cesty tohoto jednoho, nynějšího života. Že všechno má svůj smysl, že všechno je součástí naší cesty. Nutnou součástí. Nebo možná i dobrovolnou součástí. A v tomto duchu bych nechtěl nikdy nic měnit, ani hodně těžké věci života. Jakoby mělo obrovský smysl se snažit a držet a prát se a jít dál. Být. Být tak, jak jsem a s čím jsem. Co mi bylo dáno. Protože to k něčemu potřebuju nebo si to zasloužím. Jsou ale lidé, bytosti a věci v životě, kdy mě tato pokora trochu opouští a kdy se proti tomuto osudu a Bohu něco uvnitř mě bouří. Ty jsi také takovým člověkem. Jakoby si nikdo nezasloužil až příliš, neměl zasloužit až příliš. Ne takto. Není to v mých citech fér i kdyby to bylo jakkoli oprávněné, a dá se říct, že v tomto pak jakéhosi Boha i nenávidím.

Přál bych Ti, ať na to nejsi alespoň sama. A Ty nejsi. Ale pokud to chápu správně, tak ne tak úplně opravdu, ne úplně skutečně. Blízcí jsou, myslím, strašně moc důležití. Neosamění. Nebýt sám. Kort v takovém životě, kort u Tebe...

3 Lukáš Lukáš | 1. června 2015 v 23:02 | Reagovat

Máš to hodně, hodně, hodně těžké...

4 Lukáš Lukáš | 1. června 2015 v 23:02 | Reagovat

Hodně...

5 hogreta hogreta | E-mail | Web | 21. června 2015 v 23:04 | Reagovat

O této poruše jsem ještě nikdy neslyšela, pro "zdravého" člověka je asi i docela obtížné to celé vůbec pochopit.

Každopádně si myslím, že ačkoli sama v Boha nevěřím, tak že pokud opravdu existuje, tak rozhodně nezrazuješ. Copak za to můžeš? Ty sis to celé přece nevybrala. Navíc si myslím, že pokud by Bůh existoval, tak by to muselo být takové ztělesnění lásky a soucitu, že by ho ani zradit vlastně nešlo.

Držím ti palce. A hlavu vzhůru :)

6 Gartouzek Gartouzek | E-mail | Web | 12. srpna 2015 v 2:24 | Reagovat

Myslím si, že když jsi napsala tento hezký článek, tak to není s tebou tak špatné. Možná by pomohlo trénovat nadhled nad svými emocemi, naučit se je pozorovat. Nesoustřeďovat se na to, co bouřlivou emoci vyvolalo, ale na samotnou emoci. Vím, lehce se napíše, hůře činí. Je to cesta na delší dobu. Pomohlo mi to se dostat z deprese. Držím palce.

7 Jirka Jirka | E-mail | 8. října 2016 v 3:09 | Reagovat

Ahoj "Yasminn"
Nechci se stavet odborníkum,ale po pravde,nemám z Tebe pocit,ze jsi Hranicárka.Dokonce z vícero duvodu.Napr.píses,ze jsi INFP,a to by na HPO zrovna moc neukazovalo;protoze Hranicní jsou casto cituploché - at' uz díky narusené/zádné citové vazbe (rodic'-díte) v detství a/nebo sebeobrannému mechanismu mozku po vázném traumatu a následné PTSP a/nebo v dusledku zneuzívání drog - coz je nicméne také jeden ze symptomu pro urcení HPO.
Je pravda,ze HPO se týká umelecky zamerených osobností,avsak,vidím to tak,ze spíse Extrovertních typu,nez Introvertních (a ze Extroverti v radách umelcu a barových Bohemu zneuzívají ruzné ne-/legální návykové látky,to myslím,ze dnes není zádné tajemství..).
Jejich touha pomáhat je pak spíse Altruismem - a o forme "cistého" Altruismu,který by byl skutecným opakem Egoismu,se v odborných kruzích vedou cetné diskuse.Pokud tedy bývají INFP Osobnosti spíse Introvertní,navíc,jsou-li schopni Empatického cítení,tezko od nich ocekávat onu Hranicní lásku/nenávist,tuto cerno-bílou selekci.
Z výse popsaného vyplívá,ze jsi bud'to osobnost Empatická a cituplná,jezto pomáhá i miluje bezpodmínecne,nebo jsi Hranicní a cituplochá uvnitr sebe a Tvuj Altruismus je tak jen nástrojem k dosazení cíle,prostou maskou.
Neco jako Empatický Hranicár,myslím si,ze není zcela bezný termín,proste proto,ze to nejde k sobe...
Zamilovat se do Hranicní osobnosti je psychicky sebedestruktivní pocin,pro citlivejsí povahy dokonce i fyzicky,neb dusledky takového setkání mohou být az fatální.Symptomy pro urcení dg.HPO,jako i výpovedi (ve vláknech venovaných této problematice) od tech,kterí mají s Hranicári osobní zkusenost,tato má slova jen dotvrzují.
Myslís si o sobe,ze jsi skutecne Hranicárka?Pokud disponujes opravdovými,nefalesnými city,vís,co je to Tolerance a umís s ní pracovat,Zakon karmy pro tebe není pouze recnický obrat,nerozbíjís vztah za vztahem - nebyl bych si touto dg.u tebe tak zcela jistý. :)
Ze tvých úvah vnímám,ze to más v hlave dost dobre srovnané,ze vís,co je dobré a co spatné,ze se prípadnými chybami umís ucit...Kterýchto 5 symptomu tedy ukazují na Hranicní osobnost zrovna v Tobe..?
Pokud chces,rád toto téma s Tebou proberu více - i treba mimoverejne;mail.adresu jsem vyplnil,tak pokud o to stojís,pisni mi.
Díky za Tvuj blog,rád jsem Te poznal.Preji,at' se Ti darí.
Jirka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama